Začneme v tradičním tibetském stylu, řeklo by se „mýtem o původu“ – krátkým vyprávěním o Gesarovi. Trojice ilustračních obrázků, která se k němu váže, byla vytvořena pomocí nástroje DALL·E. Náš příběh totiž začíná před dávnými časy, ze kterých se nám žádné malby nedochovaly. Bylo to totiž hned po Gesarově narození:
V té době se démon se zuby trčícími [mu] z tlamy jako koze a čenichem jako pes proměňoval ve starého lamu, ergeslona Güngü. V podobě [tohoto] lamy [pak] navštěvoval dvouleté děti a rukou jim žehnal na hlavu. Přitom jim vždy ukousl špičku jazyka, takže zůstaly [už] navždy němé.
Gesar o tomhle samozřejmě věděl. Když poznal, že se [k němu] démon blíží, mocně stiskl svých pětačtyřicet sněhobílých zubů. Démon se proměnil v lamu, položil dítěti na hlavu žehnající ruku a pokusil se mu roztáhnout zuby. Nejdříve je rozevíral svými drápy, potom i vlastními tesáky, ale jeho síly na to nestačily.
„Má to dítě vůbec nějaký jazyk?“ zeptal se.
„Pláče jako každé jiné, nevíme, co se s ním stalo,“ divili se rodiče.
Falešný lama vyplázl vlastní jazyk a dal ho dítěti cumlat. Dítě ho lehce oblízlo.
„Výborně,“ zaradoval se. „[Už ho] začíná cumlat.“ Strčil [tedy svůj] jazyk ještě hlouběji do Gesarových úst. Ten ho [však] ukousl až u kořene, čímž démona zabil.
Tolik tedy úvodem. Ale nyní se už přesuňme do současnosti a podívejme se, co se vlastně stalo…
Slavnostní setkání dalajlamy s dětmi
28. února proběhlo v dalajlamově paláci v Dharamsale setkání se studenty, kteří právě dokončili vzdělávací program organizovaný M3M Foundation. Zástupce této nadace můžete vidět na videu přímo na pódiu, včetně Payaly Kanodiy sedící pod bannerem a Basanta Bansala v červené mikině zcela vpravo. Jedním z dalších účastníků této závěrečné ceremonie a zároveň hlavní aktér skandálu byl i mladý chlapec jménem Kiyan. Na akci nebyl náhodou. Kiyan je totiž Payalyným syn a zároveň vnukem Bansala.
Je také třeba zmínit, že rodina Kanodiových je dle dostupných zdrojů 127. nejbohatší rodinou v Indii a patří mezi 2000. nejbohatších rodin světa. Dovolím si zde proto lehce zaspekulovat když řeknu, že Kiyanova přítomnost na akci byla víceméně reprezentativního, resp. čestného rázu a že vůbec sama příležitost položit dalajlamovi dotaz pro něj byla zinscenována. Nebyl totiž účastníkem vzdělávacího programu. Na akci byl přítomen, protože jí nadace jeho rodiny zorganizovala.
Celé setkání živě přenášela na svých sociálních sítích také stanice Voice of Tibet. Nikdo se ale tehdy nad situací nepozastavil. Se všemi třemi jmenovanými vzniklo ihned po skončení akce několik víceméně generických rozhovorů pro různá místní média, jako například pro již zmiňované Voice of Tibet či Radio Free Asia. V březnu se pak objevili ještě fotografie z vlastní ceremonie na sociálních sítích nadace.
Až indická herečka a influencerka Shraddha Arya ve svém příspěvku na Instagramu poprvé vystřiženou scénu z videa tematizovala ve zcela novém kontextu. Dalajlamovo chování vůči chlapci odsoudila coby další případ zneužívání dětí duchovním představitelem. Díky jejímu vlivu a skandální povaze celé záležitosti se tak krátký klip z původního videa stal ihned virálním.
Mnozí Tibeťané a tibetofilové si ovšem kauzu vyložili jako útok prve hinduistické většiny, následně pak i globální kulturní hegemonie Západu, na své vlastní náboženské přesvědčení a kulturní tradice. A zde je třeba připomenout, že tibetská exilová komunita je v Indii vnímána poměrně negativně – coby uzavřená skupina uprchlíků a obchodníků parazitující na západních sponzorech zajímajících se o buddhismus.
Skutečný původ vystřiženého klipu
A tady je třeba se zeptat, kde se vůbec vzalo ono zkrácené video vytržené z kontextu? Vyrobila ho snad sama Shraddha z původního klipu, nebo už předtím někde kolovalo? To zatím bohužel nevíme, stejně jako neznáme prvotní impulz jejího obvinění (osobně se domnívám, že šlo o prostou senzacechtivost). Nedivil bych se ale, kdyby už někde kolovalo třeba jako důkaz známosti mezi rodinou Kanodiových a dalajlamou – takové „chlubítko“.
Panují ale také názory, že se objevilo jakožto čínská reakce na rozpoznání nového vtělení mongolského Chalcha Džebdzundampa Chutuchty. Ten se totiž narodil v Americe a jelikož jde o třetího nejvýše postaveného převtělence tibetské tradice Gelug, resp. hlavu jeho mongolské větve, jeho rozpoznávání zaštiťuje právě dalajlama. Čínské úřady si tuto klíčovou roli ovšem snaží dlouhodobě usurpovat pod svou kontrolu.
Zapojení čínské 50 Cent Party je sice často skloňované, a dokonce zaznělo i na tiskové konferenci Penpy Tseringa, nicméně dosud stále neprokázané. Pravdou ovšem je, že mnohá čínská média a prorežimní weby, jako například Global Times, se tohoto incidentu okamžitě chytla. Nezapomeňme ale, že se tak dělo až poté, co ona indická celebrita zveřejnila svůj post.
Virální fáze nabírá na síle
10. dubna se k situaci už vyjádřila dalajlamova kancelář na jeho Facebooku a z reakcí je patrné, že nešlo o příklad dobré praxe vyrovnání se s negativním PR. Mnou provedená kvantitativní analýza sentimentu skoro 10.000 komentářů hovoří za vše.
Poměrně zarážející bylo vysoké zastoupení ibero-románských komentátorů, což mě motivovalo nahlédnout do Google Trendů, které zobrazují relativní zájem o dané téma. Tam se potvrdilo, že kauza nejvíce rezonovala právě v jihozápadní Evropě a Jižní Americe. Zde můžete vidět její ohraničení v čase a rozložení v prostoru:
A tady pak ve větším detailu pouze ono inkriminované období od 8. do 13. dubna:
Celá věc se každopádně brzy stala globálním veřejným zájmem číslo jedna. Ty clickbaitové titulky se psaly úplně samy – Dalai Lama regrets asking boy to ‚suck my tongue‘ (BBC). Ona totiž omluva sama do jisté míry připouští možnost viny, čímž otevírá prostor pochybnostem o morální integritě Jeho Svatosti. Otázkou pak samozřejmě je, jestli by mlčení mělo jiné ohlasy či nikoli – jak navrhovali někteří tibetští komentátoři na blogovací platformě Khabha.
Tak či onak, jakmile se náš příběh rozšířil po celém světě, promítly se do něj lokální zkušenosti s křesťanskou církví a dalšími náboženskými komunitami, tibetský buddhismus nevyjímaje. V nich bohužel ke zneužívání dětí i dospělých skutečně docházelo. Tyto kauzy logicky vždy nejsilněji rezonovaly právě v těch oblastech, kde má křesťanství signifikantní celospolečenský vliv. Případně v oblastech, kde k incidentu v dané náboženské komunitě došlo. Což nás vlastně obloukem přivádí zpět k onomu geografickému rozložení komentátorů pod dalajlamovým příspěvkem.
If you think the Dalai Lama video was bad, watch this: https://t.co/lphEMVjpP7
— End Wokeness (@EndWokeness) April 10, 2023
Kromě těchto konotací se ovšem v komentářích objevovali i známé konspirační teorie o pedofilních iluminátech a zmínky o kultech nejrůznějších osobností, od rodiny Clintonů přes Joe Bidena až po Ranierovo NXIVM. A samozřejmě zde nemohly chybět ani okultní zájmy Nacistů o Tibet nebo podpora dalajlamovy kliky CIA!
Tibetská komunita a její sympatizanti si nicméně na svého duchovního vůdce jen tak házet špínu nenechají a o jeho morálce jsou skálopevně přesvědčeni. Vůbec přemýšlet o dalajlamovi v jakékoli sexuální rovině je nevídané, neboť je doslova zosobněním soucitu.
Omluva za omluvou
12. dubna se nicméně situace začíná obracet a indická herečka zveřejňuje na svém Instagramu omluvu. Média sice obrat částečně reflektují, už je ale pozdě – Dalai Lama defended over tongue-sucking remark (BBC). Celá situace tou dobou už totiž vyeskalovala až tak daleko, že se například Economic Freedom Fighters, mimochodem financovaní jihoafrickou vládou, dovolávali okamžitého zatčení dalajlamy za pedofilii. Tou dobou se také začaly ozývat hlasy z řad hnutí #metoo. V žádném případě ale nešlo o hlasy dalších obětí, nýbrž o typický projev uspěchané a bezohledné cancel culture a s ní souvisejícím strachem z mlčení znamenajícím souhlas.
A tak se rozpoutaly protestní pochody a shromáždění v rámci kampaně #IStandWithTheDalaiLama, která na Instagramu nabrala poněkud úsměvnou podobu selfies s vyplazeným jazykem. Součástí kampaně byla také osvětová videa tibetských influencerů a různé příspěvky na sociálních sítích vysvětlující kulturní a náboženská specifika Tibeťanů. Jejich pěkné shrnutí udělal třeba VICE a jedno se dokonce objevilo i na českém serveru Seznam Médium. Čímž se dostáváme k jádru pudla – je takovéto chování Tibeťany vnímáno jako přirozené? A nejde tedy jen o další příklad kulturního šovinismu?
Tibetský kontext
V tibetském kulturním prostředí se často setkáváme s pro nás možná dost těžce pochopitelnými odlišnostmi. Tibeťané, mimochodem podobně jako Indové, jsou mnohem kontaktnější lidé a jejich osobní bublina je o poznání menší, než ta naše. Stejně tak je odlišné i jejich erotické vnímání lidského těla. Dokud nebyli Tibeťané konfrontování se západními sexuálními normami, nevnímali třeba ženské poprsí jako něco erotického. Polonahé ženy tak bylo možné potkat doma i na poli.
Podobně odlišnou roli pak má i jazyk. Není tolik skrývaný, protože jej někdy vyplazují na pozdrav. A jelikož tibetské děti neumí smrkat, rodiče jim tekoucí nudle někdy prostě olíznou. Hlavně nemluvňatům, protože jazyk je jemnější a čistší, než kůže na rukou jejich pracujících rodičů.
Když malé děti přecházejí z mléka na pevnou stravu, matka jí nejprve předžvýkává a následně podává dítěti na špičce svého jazyka. Této praktice se říká tibetský „um“. Podobně jsou pak dětem nabízeny i sladkosti, které si rodiče nebo prarodiče nejprve vkládají do svých úst. Častokrát si ještě předtím „vynutí“ pusu nebo jí naopak sami dítěti „vlepí“. Následně na dítě vypláznou jazyk a řeknou „Sněz ten jazyk!“ (Če lä za!). Tím vlastně říkají, že už dítěti dali všechnu svou lásku i sladkosti – v puse už jim nezbývá nic jiného, než jen ten samotný jazyk.
Druhou takovou zvyklostí zmiňovanou je triáda pusy na tvář, na pusu a nakonec nabídnutí svého jazyka dítěti k ocucání (če lä džib) – tedy něco, čeho jsme byli přímo svědky v případě dalajlamy.
Jak je vidno, jazyk v tibetském kulturním prostředí postrádá onen sexuální rozměr něčeho běžně nevídaného. Jeho vnímání je tak posunuto z erotické roviny vlhkého tajemství zahaleného slinami, do roviny rodičovské lásky. Stejně tak ono slovo „džib“, tedy sát (angl. to suck), nemá v tibetštině žádný sexuální náboj.
Komplikace závěrem
Nakonec je ale ještě třeba připomenout, že díky enormní rozloze Tibetu se lokální zvyklosti jeho obyvatel často značně odlišují. Zapomínáme totiž, že Tibet (nikoli pouze Tibetská autonomní oblast) má rozlohu asi jako Francie, Německo a Polsko dohromady (a sféra tibetského kulturního vlivu je ještě mnohem větší!).
Ne všichni Tibeťané se proto mohou identifikovat s těmito zvyky rozšířenými hlavně mezi nomády v Amdu, odkud mj. pochází i dalajlamův rod. Veřejnost se proto obrátila na odborníky, aby pomohli celou záležitost objasnit. Ti ale sami narazili na zásadní problém – nedostatek etnografických pramenů. Mezinárodní společnost pro tibetanistiku (IATS) tedy vydala svou oficiální tiskovou zprávu „až“ 21. dubna, čemuž předcházelo stažení témeř všech dosud publikovaných příspěvků z pera jejích signatářů.
K vysvětlení situace nijak nepřispěly ani roztroušené omluvné argumenty připodobňující dalajlamovo chování na videu ke známému tibetskému pozdravu plazením jazyka. Tedy něčemu, co by dalajlama ze své svrchované pozice nikdy ani neudělal. Jím celkem běžně používaná forma pozdravu přikládáním čela na čelo sice pomohla k vykreslení tibetské kultury jako značně odlišné a svébytné, nijak se ovšem nevztahovala k tomu incidentu.
Korunu pak všemu nasadili ti, kteří celkem právoplatně všechny tyto zmiňované zvyklosti označovali za již dlouho mrtvé ozvěny minulosti, případně barbarství. Tím de facto naráželi na dalajlamovo stáří, respektive jeho příslušnost k feudální minulosti tibetské společnosti. Někteří komentátoři se tak protínali s čínskou propagandou, aniž by o tom třeba věděli. Dalajlamova senilita, vyčerpanost a špatná znalost angličtiny pak byly posledními tematickými klastry, které se z internetových luhů a hájů ozývaly.
O autorovi
Martin Hanker je doktorandem asijských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, konkrétně se zaměřením na obor tibetanistiky. Ve svém výzkumu se převážně zabývá soudobým písňovým textem, publikuje ale také na celou řadu jiných témat – od společenských, náboženských až po ty filologické. Je také spoluzakladatelem a současným předsedou spolku Orientalistický expres.
