První část série Lukáše Kubíka, věnující se geopolitickému konceptu Indo-Pacifik, nazvané Mnohovrstevnost Indo-Pacifiku. V úvodu si vysvětlíme co všechno pojem Indo-Pacifik znamená a nastíníme jeho často opomenutou historii.
Co to je Indo-Pacifik?
Vzhledem ke stále se zvyšujícímu významu regionu je termín „Indo-Pacifik“ čím dál tím oblíbenější a častěji se používá pro popis geopolitických, ekonomických a strategických trendů ve světě. V geopolitickém kontextu se používá pro označení oblasti světa, která zahrnuje Indický oceán a západní a střední část Tichého oceánu. Je to rozsáhlá oblast, která se rozkládá od východního pobřeží Afriky až po západní pobřeží Ameriky a zahrnuje širokou škálu zemí a kultur. Termín současně ale označuje rostoucí vliv zemí v tomto regionu a měnící se rovnováhy sil ve světě. Vzestup Číny jako globální ekonomické a vojenské mocnosti vedl ke zvýšené pozornosti věnované Indo-pacifickému regionu, neboť se jedná o klíčovou oblast čínských ekonomických a strategických zájmů. Současně se o zvýšení svého vlivu v regionu snaží i další země, jako jsou Spojené státy, Indie a Japonsko, což v některých případech vede k soupeření a napětí.
Koloniální původ
Teď když víme co Indo-Pacifik označuje, podívejme se jak tento pojem vůbec vznikl. Prvenství v použití konceptu Indo-Pacifiku se přisvojuje zesnulému japonskému premiéru Šinzó Abe, který se na integraci Indo-Pacifiku odvolával ve svém projevu „Soutok dvou moří“ v indickém parlamentu v roce 2007 a ve svém projevu „Na cestě ke svobodnému a otevřenému Indo-Pacifiku“ v Keni v roce 2016. O dva roky později Spojené státy reagovaly přejmenováním svého United States Pacific Command (USPACOM) na United States Indo-Pacific Command (USINDOPACOM). Přestože se jedná relativně nový koncept, historie jeho užití se datuje k německému geopolitiku a pozdějšímu stratégu třetí říše Karlu Haushoferovy. Jeho původní strategie v Indo-Pacifiku se snažila podpořit politické vzkříšení asijských národů proti „euroamerické“ nadvládě. Cílem bylo vytvořit antikoloniální vizi v britských, amerických a západoevropských koloniích v jižní, východní a jihovýchodní Asii a oslabit tak západní soupeře meziválečného Německa.
Koloniální původ termínu je často v definicích Indo-Pacifiku opomenut, přestože může vzbuzovat kontroverzi u samotných aktérů. Problém není jen v jeho původu u Haushofera (mj. jednoho z autorů konceptu Lebensraum), ale i v přehlédnutí koloniální historie Japonského císařství během druhé poloviny 19. století do konce 2. světové války. S tou je spojena vojenská agrese, asimilační kulturní politika, porušování lidských práv a válečné zločiny. V Japonsku dodnes v mnoha směrech neproběhlo vypořádání se se svojí historií, obětí zločinů ani dekolonizace myšlení. Japonské císařství bylo ideologicky ovlivněné Třetí říší. Kontroverze vzbuzují dodnes přetrvávající ideologické fragmenty, které lze dohledat například v politických vědách či historii. Není pak náhoda, že Šinzo Abé vzkřísil původně Haushoferův koncept. Jeho práce měla významný vliv na Japonskou zahraniční politiku. Původ tohoto pojmu pak je často terčem kritiky jeho odpůrců, obzvláště Čínou (česky například Vít Vojta na serveru Asiaskop). Patrná je i obezřetnost některých států v přijetí tohoto konceptu. Současný trend nicméně sleduje, že čím dál tím více států začíná implementovat tento geopolitický pojem do své zahraniční politiky.
Indo-Pacifik jako politický koncept
Z předchozích řádek je patrné, že Indo-Pacifik není a nikdy nebyl neutrální pojem. Indo-Pacifik je politickým konceptem, nepopisuje jen geografickou oblast. Je úzce spojený s různými aspekty Čínsko-americké rivality. Dalo by se říci, že do určité míry se jedná o myšlenkový souboj Západu vůči Číně.
V současnosti je Indo-Pacifik pojmenování několika různých (často i protichůdných konceptů), které se zakládají na různých myšlenkách o fungování regionálního řádu. Charakteristikou Indo-Pacifiku proto je mnohovrstevnost. Společným rysem těchto mnohovrstevných konceptů je poukázání na význam mezinárodního řádu založeného na pravidlech.
Co na to Čína? Peking vyvinul vlastní koncept regionálního řádu – iniciativu Belt and Road Initiative (BRI), kterou odstartoval v roce 2013. V reakci na to začali Spojené státy vytvářet vlastní iniciativu a vznikl Free and Open Indo-Pacific (FOIP). Další státy pak začaly postupně vytvářet vlastní koncepty směřující k Indo-Pacifiku. Po Japonsku a USA následovala Austrálie, ASEAN, jednotlivé státy EU včetně ČR, nejnověji třeba Kanada a Korejská republika. Na škále ideologického spektra konceptů k uspořádání mezinárodní řádu v Indo-Pacifiku pak lze na jednu stranu posadit Čínský BRI, na druhou stranu FOIP USA, s ASEANem vprostřed.
Srovnání různých konceptů Indo-Pacifiku
| Aktér | Název | Klíčové prvky | Iniciativy/nástroje | Regionální uspořádání |
| ASEAN | Outlook on the Indo-Pacifik | ASEAN centrum regionální spolupráceudržování řádu založeného na pravidlechposilování mnohostranném (multilaterální) spolupráce | – | multilaterální |
| Austrálie | Indo-Pacific | udržování řádu založeného na pravidlechposílená bezpečnostní spolupráce v rámci QUADotevření nových trhů pro obchod a investicezlepšení propojení prostřednictvím rozvoje infrastrukturyposkytování alternativ k BRIzajištění svobody námořní plavby | Infrastrukturní projekty (zejména na Papui-Nové Guineji a v jižním Tichomoří).Rozšíření bezpečnostní spolupráce s USA, Japonskem a Indií.Dialogy „2+2“ s Indií, Japonskem a USA.Oživení QUADStrategické dialogy se zeměmi ASEANVývoz zbraní partnerům v AsiiBilaterální a multilaterální dohody o volném obchodu | Obchodní politika: multilaterální Bezpečnostní politika: bilaterální, minilaterální |
| Indie | Indo-Pacific | udržování pořádku založeného na pravidlechASEAN centrum regionální spoluprácezlepšení konektivity prostřednictvím rozšíření infrastrukturyposkytnutí alternativ k BRIzajištění svobody námořní plavby | Infrastrukturní projekty (zejména v jižní Asii)Růstový koridor Asie – AfrikaRozšíření bezpečnostní spolupráce s USA, Japonskem a Austrálií.Dialogy „2+2“ s Austrálií, Japonskem a USA. | Obchodní politika: bilaterální Bezpečnostní politika: multilaterální |
| Indonésie | Indo-Pacific | regionální bezpečnost zaměřená na vytvoření bezpečnostního společenství, které není závislé na vytváření vojenských aliancí ze strany vnějších mocností„Hlavním pilířem“ (sokuguru) indonéské bezpečnostní politiky v Indopacifiku je ASEAN a přidružené mnohostranné organizace vedené ASEAN.“regional solutions to regional problems”ASEAN centrum regionální spolupráceZahrnující USA a Čínu | Bezpečnostní spolupráce s USA jako Garuda shieldDialogy „2+2“ s Austrálií, Japonskem a USA. | Bezpečnostní politika: multilaterální, bilaterální |
| Japonsko | Free and Open Indo-Pacific Vision | udržování pořádku založeného na pravidlechposílená bezpečnostní spolupráce v rámci QUADotevření nových trhů pro obchod a investicezlepšení konektivity prostřednictvím rozšíření infrastrukturyposkytnutí alternativ k BRIzajištění svobody námořní plavby | Infrastrukturní projekty (zejména ve východní Africe a jihovýchodní Asii).Růstový koridor Asie-AfrikaRozšíření bezpečnostní spolupráce s USA, Indií a Austrálií.Dialogy „2+2“ s USA, Indií a Austrálií.Oživení QUADBilaterální a multilaterální dohody o volném obchodu | Obchodní politika: multilaterální Bezpečnostní politika: bilaterální, minilaterální |
| Jižní Korea | Strategy for a Free, Peaceful, and Prosperous Indo-Pacific Region | zachování řádu založeného na pravidlechpodpora re-globalizacevolný, spravedlivý a vzájemný obchodinkluzivní ekonomicko-technologický ekosystémstabilita a odolnost regionálních a mezinárodních řetězcůvyvažování vztahu mezi Čínou a USA | rozvoj komunikačních technologiíRozšíření bezpečnostní spolupráce s USA, Indií, Austrálií a JaponskemQUAD+Rozšířená aliance USA+ROK | multilaterální |
| Kanada | Canada’s Indo-Pacific Strategy | zadržování Čínyzachování řádu založeného na pravidlechzajištění svobody námořní plavbyvolný, spravedlivý a vzájemný obchod | Canadian Trade GatewayShared Ocean FundSnaha o členství v ADMM+ a East Asia Summit | multilaterální |
| USA | Free and Open Indo-Pacific Strategy | zadržování Čínyzachování řádu založeného na pravidlechposílená bezpečnostní spolupráce v rámci QUADvolný, spravedlivý a vzájemný obchodzlepšení konektivity prostřednictvím rozvoje infrastruktury, alternativy k BRIzajištění svobody námořní plavby | Infrastrukturní projekty (zejména v západním Pacifiku)Rozšíření bezpečnostní spolupráce s Japonskem a Austrálií a Indií.Dialogy „2+2“ s Japonskem, Austrálií a Indií.Oživení QUADModernizace ozbrojených sil USAVývoz zbraní partnerům v AsiiDvoustranné obchodní dohody | bilaterální |
Závěrem
Pokud bych měl krátce shrnout předchozí řádky do několika vět, pak je dobré si zapamatovat že Indo-Pacifik je hlavně geopolitickým konceptem. Není to pojem neutrální, nepopisuje pouze geografickou oblast sahající od východního pobřeží Afriky po západní pobřeží Amerického kontinentu. Při používání termínu je třeba počítat s tím, že se do určité míry zapojujete do myšlenkového souboje Západu vůči Číně.
Indo-Pacifik také ale není jednotný koncept, je to pojmenování společné pro několik různých (často i protichůdných konceptů), které se zakládají na různých myšlenkách o fungování regionálního řádu. Jejich společným rysem je poukaz na význam mezinárodního řádu založeného na pravidlech.
A v poslední řadě se Indo-Pacifik jako region stává klíčovým regionem s rostoucím vlivem a rivalitou mezi velmocemi, který stojí za to sledovat. Jak se píše ve Strategii České republiky pro spolupráci s Indo-Pacifikem, Indo-Pacifik je blíže, než si myslíme. Region má přímý vliv na dění v Evropě, je centrem světového obchodu, žije v něm téměř 60 % světové populace a tvoří 42 % světového HDP.
O autorovi
Lukáš Kubík vystudoval koreanistiku a v současnosti je doktorandem na Ústavu asijských studií FF UK. Ve svém výzkumu se věnuje široké škále témat, včetně dějin východní Asie, dějin Koreje a studené války. Část tohoto textu vznikla během jeho stáže na MZV ČR v roce 2022.
Zdroje:
Andrews-Speed, Philip. ‘South Korea’s Nuclear Power Industry: Recovering from Scandal’. The Journal of World Energy Law & Business 13, no. 1 (1 March 2020): 47–57. https://doi.org/10.1093/jwelb/jwaa010.
Choi, Ina, Sungil Kwak, Jaewan Cheong, Jung Mi Lee, Nayoun Park, Mi Lim Kim, Jae Wan Cheong, and Won Deuk Cho. ‘Exploring Convergence between the New Southern Policy and U.S. Indo-Pacific Strategy: From Korea’s Perspective’. SSRN Electronic Journal, 2021. https://doi.org/10.2139/ssrn.3882284.
DOWON YUN. ‘Japan’s Indo-Pacific Strategic Engagement with Changes in Foreign Security Strategy’. Studies in Humanities and Social Sciences null, no. 61 (November 2018): 29–46. https://doi.org/10.17939/HUSHSS.2018..61.002.
Heiduk, Felix. ‘Security in the Indo-Pacific: The Asianisation of the Regional Security Architecture’, 2022. https://doi.org/10.18449/2022RP11.
Heiduk, Felix, Gudrun Wacker, and Stiftung Wissenschaft Und Politik. ‘From Asia-Pacific to Indo-Pacific: Significance, Implementation and Challenges’. SWP Research Paper, 2020. https://doi.org/10.18449/2020RP09.
Kim Jae kwan. ‘The US’s-China’s Indo-Pacific Strategy and Their Hegemonic Competition over This Region’. The Journal of Northeast Asia Research 33, no. 2 (December 2018): 265–300. https://doi.org/10.18013/JNAR.2018.33.2.010.
Kissinger, Henry, and Martin Pokorný. Uspořádání světa: státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha. V českém jazyce vydání první. Praha: Prostor, 2016.
Lee, Jinil. ‘Transnationale Diskurse Zwischen ‘Lebensraum‘ Und “Grossostasiatische Wohlstandsspȁhre”’. Korean Journal of German Studies 29 (30 June 2015): 199. https://doi.org/10.17995/kjgs.2015.06.29.199.
LEE， KITAE. ‘Japan-Europe Security Cooperation in the Indo-Pacific’. National Security and Strategy 21, no. 2 (June 2021): 77–110. https://doi.org/10.23111/NSAS.2021.21.2.003.
Li, Hansong. ‘The “Indo-Pacific”: Intellectual Origins and International Visions in Global Contexts’. Modern Intellectual History 19, no. 3 (September 2022): 807–33. https://doi.org/10.1017/S1479244321000214.
Medcalf, Rory. Contest for the Indo-Pacific: Why China Won’t Map the Future. Carlton (Australia): La Trobe University Press, 2020.
Nye, Joseph S. ‘Public Diplomacy and Soft Power’. The ANNALS of the American Academy of Political and Social Science 616, no. 1 (March 2008): 94–109. https://doi.org/10.1177/0002716207311699.
Perdue, Peter C. ‘The Tenacious Tributary System’. Journal of Contemporary China 24, no. 96 (2 November 2015): 1002–14. https://doi.org/10.1080/10670564.2015.1030949.
Poston, Dudley L, and Juyin Helen Wong. ‘The Chinese Diaspora: The Current Distribution of the Overseas Chinese Population’. Chinese Journal of Sociology 2, no. 3 (July 2016): 348–73. https://doi.org/10.1177/2057150X16655077.
‘REGIONAL PERSPECTIVES REPORT ON THE INDO-PACIFIC STRATEGIC FORESIGHT ANALYSIS’. NATO, 2022. https://www.act.nato.int/application/files/1616/6118/3976/regional-perspectives-2022-07-v2.pdf
Spang, Christian W. ‘Karl Haushofer und Japan: die Rezeption seiner geopolitischen Theorien in der deutschen und japanischen Politik’. Monographien aus dem Deutschen Institut für Japanstudien, Band 52. Iudicium, 2013.
Suksoo Kim. ‘Japan’s Indo·Pacific Strategy and ASEAN‘ s Role’. The Journal of Northeast Asia Research 34, no. 1 (August 2019): 127–52. https://doi.org/10.18013/JNAR.2019.34.1.005.
Universitas Hasanuddin, Indonesia, and Darwis Darwis. ‘ASEAN and the Contemporary Geopolitics of the Indo-Pacific Region: Agenda for Future Research’. Journal of Social and Political Sciences 3, no. 4 (30 December 2020). https://doi.org/10.31014/aior.1991.03.04.228.
